Povstání Devítiocasé kočky, část 12

2012-05-18 17:55 vytvořil: Petr Zapletal

Vampír s Tolusem vyrazil, Grakchus s Heldrixem také. Před černokněžníkem se tyčila ohavná zrůda vysoká tak, že se málem dotýkala stropu vysokého sklepení.

 „Pošlu tě zpět pod zem, obludo.“

 Nestvůra se po něm ohnala dvěma tlapami. Drax uskočil a sekl. Špičkou meče pouze soka lehce škrábl na zápěstí. To už jej další ruka hodila na stěnu.

Drax při dopadu na tvrdou zem zaklel. Shodil ze sebe rychle róbu, pod kterou tradičně nosil svůj bojový úbor. Bleskově shodil z tváře bandáže. Část magické energie se vlila do oka. Tam, kde dřív nebývalo nic než bílá výplň slepého oka, se objevila čočka se zlatou duhovkou a protáhlou panenkou duhovky se rozběhly rudé žilky. Stejné následně vyběhly i z okraje oka a zabraly celou pravou horní část tváře. Levé oko, obyčejně zdobené krásnou hnědozelenou duhovkou se také změnilo. Panenka se roztáhla a zabrala celý prostor oka, z okrajů pak vystouply ohnivě zářící žilky, které se následně přeskládaly do pravidelného pentagramu. Na rituál moci nebyl čas. Zrůda zaútočila. Dva páry rukou mířily směrem k Draxovi. Ten zavřel pravé oko. Měl neskutečnou výhodu, že sklepení osvětlovalo jen pár loučí, takže stín se zde dal najít prakticky kdekoli. Zpoza Draxe se vymrštilo pět černých chapadel. Čtyři zastavily ruce a jedno obmotalo stvůře krk. Její pohled spočinul na Draxovi. Chtěla se volnýma rukama zbavit chapadla, ale nemohla se ani pohnout. Draxovo pravé oko drželo nestvůru v naprosté paralýze. Chapadla se pořád stahovala. Draxův pohled byl nelítostný a smrtící, ale naneštěstí pro něj i velmi vyčerpávající. Věděl, že pokud se té bestie nezbaví rychle, dojde mu magická energie a bude muset nestvůru pustit a bojovat s ní pouze mečem. Paralýza povolila a ohavný protivník se všemi silami snažil zbavit chapadel. Pozdě. Z chapadel vstřelily stínové ostny a nestvůře v mžiku probodaly ruce a krk. Bezvládná padla k zemi. Z ran jí pomalu vytékala zelená krev. Nemrtvé tělo našlo pokoj. Drax padl na kolena. Kouzla jej příliš vyčerpala. Pomalu se doplazil k již konečně mrtvé příšeře a položil na ni ruku. Zelená ruka se rozhořela zeleným plamenem a pronikla shnilou kůží. Drax pocítil, jak z nestvůry uniká vnitřní síla přes jeho ruku a putuje do jeho „vnitřního plamene“. Jako by mu někdo vlil živou vodu do žil. Jeho síla se vrátila. Jeho vyčerpaná magie byla z části zpět. Nedaleko od mrtvoly, kterou poslal na onen svět, dopadlo tělo nemrtvého medvěda skrz na skrz probodaného meči a dýkami.

 „Zvládls to?“ křikl na něj Grakchus, není bojující s dalším z medvědů.“

 „Jo je po něm.“

„Ten medvěd ještě není mrtvý, tak ho dodělej.“

Dobrý Grakchus. Myslel na Draxe i v takové chvíli nebo mu spíš bylo jasné, že černokněžníkova magie se jim bude hodit. Podle jeho slov Drax medvěda zabil a odčerpal z něj životní energii, kterou jeho „vnitřní plamen“ přeměnil na magickou. Vrahové bojovali, seč mohli. Heldrix právě vyskočil na medvěda a bodl jej do páteře, než jej stihl ohromný tvor shodit.

„Je nějak silnější,“ hlasitě oddychoval Ghrakchus.

 I Vampír už byl unaven. Opravdu, po Heldrixově ráně růstalo na medvědových zádech jen nepatrné škrábnutí.

 „Je to řetězové kouzlo,“ křikl Drax.

 „Co to meleš mladej?“

 „Řetězové kouzlo. Používají ho všichni nekromanti. Když zabiješ jednu z nestvůr, může se pak soustředit víc na ty ostatní, proto jsou silnější.“

„Jenže náš nekromant nevypadá, jako by se soustředil.“

 „Zdání klame. Uhni!“

 Grakchus taktak uskočil před útokem.

 „Zdržte je na chvilku.“ „A co myslíš, že tu děláme, neboj, neskládáme písničky,“ odsekl mu Heldrix.

 Kolem Draxe se ze země vztyčilo pět černých postav. Pak mávnutím ruky uhasil všechny louče.

„Co to děláš? Zbláznil ses?“

Drax neposlouchal. V černé tmě šly vidět jen rudé oči stínových postav, vyvolaných Draxem. Postavili se kolem něj do tvaru pentagramu. Draxovy ruce se rozhořely. Jelikož to byl jediný viditelný bod, nemrtví medvědi hned zaútočili. Ovšem úder tlapou zastavila jakási černá síla. Černý spár. Za Draxem se zjevily dvě velké rudé oči.

 „Co to sakra je?“ ozvali se vrahové.

„Stínový medvěd,“ usmál se Drax v odpověď.

Plameny na rukou černokněžníka uhasly a stínové postavy zmizely. Již byly vidět jen velké rudé oči. Vrahové se přitiskli ke zdi. Z černočerné tmy se ozývaly zvuky příšerné bitvy. Trhání masa, praskání kamenné podlahy, řev a sténání medvědů doprovázené zlostným vrčením. Bylo to jak sledovat představení probíhající za oponou. Když bitva utichla. Bylo slyšet dopadnout těla. Do černé místnosti vtrhl Arkádius.

 „Co se to tu sakra děje?“ křičel hned po otevření mohutných dveří.

Jdi zpět

Diskuze